Poprvé se hrál pravý kanadský hokej s pukem na Ostravsku v roce 1927, alespoň tak o tom hovoří anály oddaného hokejového i fotbalového funkcionáře Štěpána Janči. Prvními kluby hokejovými byly ty, které provozovaly především kopanou – SK Moravská Ostrava a SK Slovan Moravská Ostrava. Ovšem po hokejové sezoně 1927/28 se hokejistům SK Moravská Ostrava nepodařilo uvést do pořádku fotbalové hřiště, na němž měli přírodní kluziště (dlouho na jaře byl terén hřiště k fotbalu nezpůsobilý), byli hokejisté pokáráni. Vilém Rokyta, brankář a vyznavač hokeje přivedl partu hokejistů do Vítkovic a základy ke zrodu později tak slavného klubu byly položeny.
    Současně byla ustanovena i Slezská župa hokejová, jejímž zakládajícími členy byli: Jaromír Zábrodský (předseda), Oldřich Vorel (tajemník), Štěpán Janča (matrikář), Alois Pelíšek (pokladník), František Carbol (člen). Všichni vykonávali tuto dobrovolnou činnost několik let. Slezská župa hokejová se tehdy začala rozrůstat, dalšími nově založenými kluby byly: SK Ostravská Slavia, SK Čechie VII Hulváky, SK Olympia Zábřeh, KČT Lazy, SK Ostravica Frýdek, I. ČLTK Mar. Hory. V sezoně 1929/30 měla SŽH už zaregistrováno 30 hokejových klubů a po Praze patřila k největším župám v ČSR.
    Pán Štěpán Janča nám zanechal jednu milou vzpomínku, která nám čas zrození kanadského hokeje na Ostravsku přiblíží: „Bylo to v roce 1928, kdy ostravský SK Slovan využil zájezdu Malečkova mužstva LTC Praha a sjednal s ním přátelské utkání na svém přírodním kluzišti u bývalé Jízdárny v Ostravě, kde Slovan ve svých začátcích působil (naproti dnešnímu autobusovému nádraží). O utkání byl mimořádný zájem, takže se kolem kluziště tísnilo na sedm tisíc diváků (což byla do té doby největší návštěva na hokeji v Ostravě). Za SK Slovan tehdy hráli brankář Karel Vorel (chytal také reprezentačně), obránci Blažek a Šmídák a útočníci Metelka, Martínek, Procházka a další. Náhradníkem byl Saša Tichý, který prodával v obchodě svého otce vedle Národního domu hokejové rekvizity i světové značky CCM, čímž vydatně posloužil rozvoji ledního hokeje na Ostravsku. Měl značné potíže s bruslením, ale obětavostí se mu nikdo nevyrovnal. Spíše byl zařazen do sestavy pro ten zápal, než pro skutečné umění. Mužstvo LTC mělo ve svých řadách takové borce, jako byli brankář Peka, Hromádka, Dr. Pušbauer, Král, Tožička, Kučera, Švihovec a další. Zápas se Slovanem byl pro ně z kategorie propagačních, sázeli góly přímo výstavní jeden za druhým, obecenstvo bylo spokojeno. Skóre zápasu neznáme, ale jedno je jisté: věhlasný, robustní brankář Peka jeden gól inkasoval – právě od Saše Tichého!
    V první sestavě se objevila jména už zmíněných bývalých hráčů SK Mor. Ostrava: Rokyta, Jurda, B. a V. Klevarové, Šmídák, Daněček, Vašátka, Blažek. Dochoval se i výsledek prvního přátelského utkání SSK Vítkovic s B mužstvem Slovan Ostrava 5:1 pro Vítkovice. Mistrovství Slezské župy hokejové se hrálo poprvé v roce 1932 a SSK Vítkovice skončily na druhém místě za Slovanem Ostrava.
    V roce 1934 dosáhly Vítkovice prvního významného úspěchu. Vyhrály župní mistrovství a staly se mistrem nejen Moravy, ale i Slovenska! Sezona1934/35 byla pro SSK Vítkovice opravdu jedinečná, neboť kromě skvělých výsledků přátelských zápasů s LTC Praha 2:2 a v prvním mezinárodním zápase proti TC Bukurešť (vyhrály Vítkovice 2:0) dosáhly nevídaného rekordního skóre v dalším přátelském zápase proti SK Petřvald 51:0. V následující sezoně 1935/36 se vítkovický hokej probojoval z divize do nově utvořené celostátní ligy a v jejím premiérovém ročníku 1936/37 obsadil páté místo. Zajisté je dalším mezníkem vítkovické hokejové historie fakt, že vůbec prvním ligový zápas v ČSR se hrál také ve Vítkovicích na kluzišti u Pavilonu vedle parku Jožky Jabůrkové (současné hřiště národní házené SSK Vítkovice). Utkání skončilo nerozhodně 1:1, bylo hráno 3. ledna 1937.
    V letech 1928-1935 hájili barvy SSK Vítkovice: Rokyta a Botko, Schauer, Nový, Slovák, Duda, Kubečka, Václav Klevar, Bohumil Klevar, A. Šmidák, Medek-Kasprzycki .
V období protektorátu si Vítkovice udržovaly vysoký herní standard, změnily název klubu na ČSK (Český sportovní klub), aby alespoň tak vyjádřily tichý vzdor proti fašismu. Dokonce se ČSK Vítkovice udržel ve špičce protektorátní ligy v letech 1939-1943, kdy ČSK Vítkovice sestoupil a do nové I. ligy ČSK se probojoval už jako Vítkovické železárny v roce 1949.
V letech 1935-1945 vítkovický dres hájili : Botko, Petruška, Vraník, Kubečka, Slovák, Duda, Otte, Holubec, Schober, Sejk, Knaga, Hradil, Šumlanský, Linhart, Vašat, Shrabal, Staněk, Klevar, Piatkevič aj.

15.září 2007