Ladislav Svozil se loučí s Vítkovicemi. Vrací se na post trenéra HK Poprad

Více než tři roky působil bývalý vítkovický hráč a mistr ligy 1981 Ladislav Svozil v HC VÍTKOVICE STEEL jako sportovní manažer. Tato kapitola se koncem září uzavírá. Ladislav Svozil kývnul na nabídku Popradu, kde by měl následující tři roky trénovat A-mužstvo aktuálního vicemistra extraligy.

Vítkovice opouštíte ve funkci sportovního manažera a budete znovu působit v pozici trenéra. Proč a za jakých okolností jste se rozhodl kývnout na nabídku slovenského Popradu a vrátit se na jeho střídačku?

Seběhlo se to velmi rychle a neočekávaně. Ve Vítkovicích jsem byl ohromně spokojený a už jsem si říkal, že se k trenéřině nevrátím. Nicméně Popradu se jako vicemistrovi v této sezoně vůbec nedaří a kamarádi v Popradě byli tak neúnavní, že mi dali dobrou nabídku a já jsem na to kývnul.

Jak těžké a jak dlouhé bylo vůbec vaše rozhodování, zda trenérský post v Popradě přijmout či nikoli?

Ta nabídka přišla v pátek a já se rozhodl ji přijmout v neděli večer. Jak říkám, bylo to hodně rychlé. Nebylo to vůbec jednoduché. Vítkovice jsou pro mě jednoznačně srdcovou záležitostí, ale také Poprad má v mém srdci místo. Ve Vítkovicích jsem pracoval hrozně rád a velice by mě potěšilo, kdybych se tady jednou mohl vrátit. Na druhé straně jsem ale cítil takové mrazení a nutkání do toho trénování, takže rozhodování to bylo hodně těžké, ale nakonec zvítězil ten Poprad.

Po více než třech letech v podstatě administrativní práce se vrátíte na led. Nemáte trochu obavy z trénování po tak dlouhé pauze?

Já se toho nebojím. Když to zjednoduším, tak hokej se hraje pořád na ledě a pořád s pukem a bylo tomu tak před čtyřmi lety a je tomu tak i teď. Ono to ani není celé čtyři roky. Pro mě je to nová výzva. I když to rozhodování bylo opravdu hrozné. Já jsem dvě noci nespal, protože trenéřina je riskování. Člověk na své pozici je a za půl roku už tam nemusí být. Na druhé straně, pokud zajištění Vítkovic bude i v příštích sezonách stejné, jako bylo, tak pokud bude vše fungovat, není třeba se o místo bát. Takže i z tohoto důvodu mě odchod z Vítkovic mizí. Ale je potřeba si přiznat, že ta jistá dávka nervozity mi asi chyběla a proto jsem se rozhodl jít zpátky na post trenéra, být blíže hokeji a ne jen se na něj dívat shora z tribuny.

Jak se ohlížíte za těmi téměř čtyřmi sezonami v pozici manažera hokejového klubu?

Byla to pro mě obrovská zkušenost. Hlavně třeba v případě loňska, kdy jsme tady společně s p ezidentem Frantou Černíkem a samozřejmě také trenérem Mojmírem Trličíkem dávali dohromady skoro nový kádr po odchodu jedenácti hráčů základní sestavy. Budovali jsme nové mužstvo a nikdo nám nevěřil. Do toho také nikdo nevěřil, že jsme vybrali dobré trenéry, a to jen proto, že ani jeden z nich neměl dlouhodobé zkušenosti se samostatným trénováním A-mužstva. Ta sezona nám ale dala zapravdu. Postavilo se mužstvo a tým, který byl schopen dojít do finále. To si myslím, že bylo i pro mě takovým cenným obohacením. Opravdu velká zkušenost. Samozřejmě k tomu byla i dávka legislativních a papírových povinností, ke kterým se člověk jako trenér jen velice těžko dostane. Teď už myslím, že konkrétně vím, jak se dělá ve vedení hokejového klubu a to je pro další roky taky pozitivum. A když by se znovu naskytla taková šance, tak bych se k této práci po nějaké době trénování hrozně rád vrátil.

Dalo by se to tak říct. My jsme se už špičkovali s některými trenéry, že už jsem na druhém břehu a že už se nemůžu vrátit (smích). To je samozřejmě s nadsázkou. Já jsem za ta léta nezažil problémy s trenéry. Ale je fakt, že ta znalost chodu klubu je pro mě jistým obohacením.

Nejdete do nového prostředí. Poprad jste již trénoval a v roce 2006 jste s ním došel až do finále slovenské extraligy, což byl do té doby a i dodnes je jedním z největších úspěchů v historii klubu. S jakými pocity se vracíte pod Tatry?

No, v prvé řadě asi s pocitem toho, že jsem ještě o mnoha věcech nestihl přemýšlet. To rozhodnutí bylo tak rychlé a hlavně ukončení práce ve Vítkovicích, předání administrativy a všechny věci okolo byly tolik náročné, že jsem na to prostě ještě neměl čas. Poprad je ale pro mě také srdeční záležitostí. Právě ona vzpomínaná sezona 2005/2006 byla fantastická a hodně rád se tam vracím. Z Popradu mám i manželku, takže i to je výhoda. Samozřejmě mám k tomu městu a ke všemu hodně vřelý vztah, to ale nic nemění na faktu, že doma jsem a vždy budu ve Vítkovicích.

Popradu se v letošní sezoně nedaří a vás rozhodně nečeká jednoduchý start staronového angažmá. Prvořadé jistě bude mužstvo zvednout k lepším výkonům...

Já jsem samozřejmě výsledky a dění v Popradě sledoval. Z týmu po tom jarním finále odešlo dost hráčů, řekl bych klíčových, viz třeba Bartečko. V tom týmu asi určité typy hráčů chybí, ale každý je nějakým způsobem nahraditelný a jen je potřeba tomu přizpůsobit systém hry tak, aby to mužstvo bylo úspěšné. Já nemám obavy o to, že by Poprad měl mít záchranářské problémy. Když si člověk přečte ta jména, je jasné, že kádr svou kvalitu má. Spíše je to o zlepšení komunikace a vypilování některých důležitých detailů.

V Popradě jste podepsal kontrakt na tři roky. Kdy se poprvé postavíte na lavičku aktuálního slovenského vicemistra?

Tak na Slovensko jedu už v úterý v noci s tím, že ve středu bych už rád vedl první trénink. První zápas bych měl mít už teď v pátek v Nitře. Tým má před sebou sérii venkovních zápasů, takže snad budeme úspěšní. Popradu se minulou neděli podařilo vyhrát v Košicích, takže mojí snahou bude na toto vítězství navázat a zvednout tým do horních pater tabulky.

Počet návštěv: 2261, Vydáno: 27.09.2011