Viktor Ujčík po výhře v Třinci: Vítězný pokřik jsme nezapomněli

Vítkovičtí hokejisté přivezli po více než dvou letech z Třince vítězství. Důležitou výhru po třech neúspěších v řadě doslova dirigoval Viktor Ujčík, který byl u všech třech gólů Ostravanů. Na dva nahrál a utkání rozhodl proměněným nájezdem.

Po dlouhé době se vám podařilo v Třinci vyhrát, a to zásluhou tebou proměněné penalty. Co sis na Vojtka připravil?

Já jsem vsadil na to, že gólman, který celý zápas sedí na lavičce, nemůže být zahřátý natolik, aby mi tu mou kličku vystihl a chytil. Viděl jsem, že tam chce dát hokejku, takže jsem si jen počkal na jeho pohyb ramenem, pak jsem to škubl doprava, teď už jsem jen rád, že to vyšlo.

Trenéři na duel s Třincem připravili hodně pozměněnou sestavu. Oproti minulým zápasům jsi nehrál v jedné formaci s Jiřím Burgrem a navíc na postu centra. Jak se ti hrálo?

My jsme prohráli tři zápasy za sebou a bylo potřeba s tím něco udělat. Trenér nám to takhle oznámil a vlastně ani nebylo jisté, jestli Jirka bude hrát, protože měl nějaké zdravotní problémy. Takže mě dali na centra s Romanem Szturcem a Petrem Pohlem a tak to prostě bylo. Samozřejmě s Bagrem se nám hraje dobře spolu, ale když tým potřebuje rozložit produktivitu nebo tlak mezi více lajn, tak jsme k tomu přikročili a já jsem jen rád, že jsme ty dva body získali, protože za stavu 2:1 jsme se necítili moc dobře.

A co pro tebe neobvyklá pozice centra, neměl jsi s tím problém?

Když už si to člověk někdy zkusí, tak má představu o tom, co je potřeba a jak se to hraje. Já už jsem na centru začínal v Jihlavě, hrál jsem tak i ve Vítkovicích loni nějakou dobu. Radši budu hrát centra dvěma rychlým klukům – křídlům, než být závislý na centrovi, který není až tak tvořivý a nedá mi nahrávku, kterou bych eventuálně potřeboval.

Myslíš, že tímto krokem trenéři sledovali i do jisté míry nějaké „oživení“ Petra Pohla, kterému to zatím asi nehraje tak, jak by si zřejmě představoval?

Asi ano. Peťovi chybí Havran, který odešel do KHL. Já to vím sám, že člověk se může snažit, jak chce, ale pokud lítá na křídle a nemá centra, který mu je schopen dát přihrávku přesně tak, jak on potřebuje, tak to prostě nejde. Hráč je pak poloviční, nemá body, nedává góly a psychika pak působí na každého. Byl bych rád, kdybych v tomhle mohl Peťovi pomoct. Když jsem na puku, tak v prvé řadě hledám jeho a snažím se mu to dát nejideálněji, jak to potřebuje. Dnes byl ale ten zápas natolik specifický, že se naše lajna nedostala mockrát v pěti na led. Buď tam byly přesilovky, nebo oslabení. Nicméně jedna akce nám tam vyšla, dlouhý pas do třetiny na něj, pak přihrávka a Šturcík dával na jedna nula, takže aspoň, že tak.

Vaše spolupráce ale přinesla i druhý gól, tentokrát z hokejky Jana Káni…

Peťa mi dal nahrávku za bránu. Já se podíval na beka nahoru, který se mi tam trochu odkrýval, ale pak jsem zahlédl Kaňoura. Prostě jsem se rozhodl to dát před bránu, protože jsem věděl, že končí přesilovka. Nastřelil jsem mu to přímo na hokejku a vím, že je hodně šikovný v tom předbrankovém prostoru a samozřejmě v tom byla i trochu klika. Takže jsme vyrovnali a bylo to.

V závěru třetí třetiny jsi ještě mohl strhnout všechny tři body pro Vítkovice, v závaru před Hamerlíkem jsi snad třikrát zkoušel dostat puk do brány…

No, možná i čtyřikrát. Asi už nebylo dané, aby to tam spadlo. Naopak bych možná vyzdvihl gólmana soupeře za tenhle okamžik. Dobře se roztáhl a nenechal tam žádné místo. Já se jen díval nahoru, ale nemohl jsem to zvednout, nakonec jsem zkusil ještě zezadu mu to nastřelit do zad, jestli se to neodrazí do brány, ale udělal to moc dobře a hodně Třinec podržel v závěru třetí třetiny a dost mě proto překvapilo, že nechytal nájezdy. Byl v laufu a mohl být v nájezdech dobrý.

Takže jsi radši přivítal, že tam šel nerozchytaný Vojtek?

Tak přivítal, já vím, že Vojtek chytá nájezdy dobře. Ale zase jsem si asi na něj věřil trochu víc, protože to není jednoduché, jít do zápasu až na nájezdy.

Pro tebe osobně byl tento zápas v Třinci asi trochu emotivní. Vzpomněl sis ještě na ty vyhrocené okamžiky z posledního finále?

Určitě ano. Hned, když jsme přijeli, se mi to vybavilo a já si jen říkal, že snad to tak nedopadne znovu. Druhá taková věc, která mě trochu zasáhla, byl ten vyvěšený dres Honzy Marka u stropu haly. Když jsem to viděl, byl jsem trochu na měkko. Jsem rád, že ho takhle uctili.

Po tom proměněném nájezdu jsi také hokejkou ukazoval směrem k tomu vyvěšenému dresu Jana Marka…

Jasně. Já na něj myslel už při rozbruslení, protože ten dres visí na naší straně… Hodně mi chybí.

Už jsi o tom mluvil. Do Třince jste přijeli po třech porážkách v řadě. Ve Werk aréně jste ale uspěli, a vítězný pokřik jste si hodně užívali. Jaké to bylo si opět zakřičet tradiční chorál?

No, je vidět, že jsme ho ještě nezapomněli (smích). Slova jsme si pamatovali. Hrozně moc jsme potřebovali tady uhrát nějaký bod a dva body, navíc po tom, co jsme po dvou třetinách prohrávali 1:2, bereme všema deseti. Já jen doufám, že tu poctivou práci dozadu, co jsme odváděli si odvezeme do Pardubic a když ještě budeme mít méně křeče, tak tam můžeme myslet na nějakou dobrou a partii.

Počet návštěv: 1891, Vydáno: 18.10.2011