Tomáš Káňa: Vítkovice jsou pro mě to nejlepší

Staronovým hráčem Vítkovic je útočník Tomáš Káňa, který v pondělí podepsal s vicemistrem extraligy dvouletý kontrakt. V rozhovoru po přestupu do mateřského celku prozradil, že se domů velice těšil, a to nejen, až si zahraje s bratrem Janem.

S jakými pocity se vracíš do domácího klubu, do Vítkovic?

Jen s těmi nejlepšími. Budu moct hrát doma, potkám se s bráchou, navíc tým je tady skvělý, cíle určitě vysoké. Pro mě osobně je to velká motivace a moc se na to těším.

Poslední tři roky jsi strávil za mořem, kde jsi dostal příležitost si zahrát i slavnou NHL. Můžeš trochu přiblížit, jak to v Americe z tvého pohledu vypadalo?

Když mě v roce 2006 draftovalo St. Louis, tak jsem měl obrovskou radost. Byla to pro mě opravdu veliká událost. Ale ty dva první roky pro mě byly velkým zklamáním. Nebyl jsem tam spokojen a celkově to nebylo ono. Pak mě ale vyměnili do Columbusu a to byla pro mě nová šance. S tím vědomím jsem se k tomu taky postavil. Začalo se mi dařit a konečně to začalo splňovat všechno, co jsem od toho očekával. Samozřejmě zahrát si NHL bylo vážně super, a když si člověk připíše nějaký ten bod v nejlepší lize světa, tak je to opravdu něco. Minulý rok už ale tak skvělý nebyl. Všechno začalo už v kempu, kdy jsem se zranil. Naštípnul jsem si kůstku v zápěstí a kvůli tomu byl měsíc a půl mimo. Poslali mě na farmu, abych se rozehrál, a snad po deseti dnech jsem se opět zranil a tři a půl měsíce jsem nehrál. Moc jsem toho nestihl, a když už to bylo zdravotně úplně v pořádku, tak jsem hrál hodně sporadicky a rozhodně ne to, co rok před tím. Necítil jsem se vůbec dobře, když jsem na led chodil málo a ještě nepravidelně. Nedostával jsem takovou důvěru, jako před tím, a to mě mrzelo.

Kvůli tomu ses tedy rozhodl se vrátit, nebo v tom bylo něco jiného?

Po každé sezoně tam probíhají pohovory s hráči. Říkali mi, že by se mnou rádi počítali i pro nadcházející sezonu, ale já už jsem necítil ty šance tam na NHL tak veliké, jako dřív. AHL je hodně velký stereotyp, dopředu vás tam žene myšlenka, že půjdete nahoru, ale zůstat tam s tím, že možnost posunout se je hodně malá, to bych byl asi proti sobě. Proto jsem se rozhodl se vrátit.

Projevily o tebe po skončení sezony zájem i jiné kluby než Vítkovice, nebo jsi šel najisto domů?

Samozřejmě jsem pár nabídek měl. Z Evropy, konkrétně třeba z Finska, ale i z extraligy. Vítkovice jsou ale pro mě to nejlepší. Mám možnost hrát doma, mám tady rodinu... I tohle hrálo svou roli.

Sehrál ve tvém rozhodování i nějakou podstatnější roli bratr Jan? Přemlouval tě, aby ses vrátil do Vítkovic?

Je jasné, že pro návrat do Vítkovic hovořil i fakt, že si budu moct zahrát s bráchou. Koho by to nelákalo, že? Ale popravdě to nebylo to nejdůležitější. Samozřejmě jsme se o tom bavili. Určitě mě nijak nelámal a nepřemlouval. Spíš mi řekl všechna pro i nějaká ta proti. V drtivé většině to ale byla samá pro. Takže z tohohle pohledu sehrál i on podstatnou roli v mém rozhodování.

S Vítkovicemi jsi už od začátku letní přípravy. Jaké jsou tréninky tady oproti těm třem letům, která jsi prožil v Americe?

Připadá mi, že je to tady více náročné. Přece jen tři hodiny intenzivního tréninku, to je něco dost náročného. V Americe, i když jsme trénovali jen jednou denně, jsme nikdy nebyli v zápřahu tak dlouho. Maximálně hodinu a půl. Já to chápu tak, že trenéři tady nemají na přípravu až tolik času jako v Americe. Tady máme měsíc přípravy, tam jsme ale trénovali tři měsíce. Určitě je tady větší dřina, protože je to ve velkém tempu a hodně tvrdé.

Řadu hráčů současného kádru znáš buď ze svého předchozího působení ve Vítkovicích, nebo protože jsou ti věkově hodně blízko, problém se začleněním do týmu by tedy neměl nastat...

To určitě ne. Bylo to bez jediného problému. Já ty kluky znám skoro všechny. Od Šedi až po Bagra. Buď díky bráchovi, protože s nimi hrál v mládeži nebo z doby, kdy jsem ve Vítkovicích hrál sám. Parta je tady skvělá, takže žádný problém.

Ve Vítkovicích jsi podepsal smlouvu na dva roky, dá se říci, co sám od sebe v domácím prostředí očekáváš?

Já si dávám vždy jen ty nejvyšší cíle. Já chci tomu týmu co nejvíce dát a být mu pokud možno prospěšný. Jiný cíl si asi ani nemůžu dát. Podle toho, co tady vidím, tak jak já, tak Vítkovice máme jen ty nejvyšší cíle a to je hodně dobře. Moc se na to angažmá tady těším.

Počet návštěv: 3427, Vydáno: 07.06.2011