Mojmír Trličík: V prvé řadě chceme postoupit do play off. A to není malý cíl!

Nová extraligová sezona začíná v neděli 18. září. HC VÍTKOVICE STEEL čeká start v Plzni. Trenér Mojmír Trličík v předvečer startu nového soutěžního ročníku shrnul dění v týmu během léta a nastínil, jakým směrem se budou ubírat pohledy celého A-mužstva v sezoně.

Přípravné období máte zdárně za sebou. Panuje mezi vámi s výkony a výsledky vašich svěřenců v přípravě alespoň dílčí spokojenost?

Znovu bych chtěl připomenout, že slovo spokojenost mi evokuje jisté uspokojení a já se tomu bráním, protože jakékoli uspokojení je špatné. Nepracujeme proto, abychom pak naše výsledky zhodnotili tak, že jsme nebo nejsme spokojení. Nikdo z nás nesmí být nikdy spokojený, protože vždy je na čem pracovat a co zlepšovat. Já tedy shrnu to, co jsme v přípravném období absolvovali. Měli jsme spoustu příležitostí, ať už v tréninku na ledě či mimo led. Měli jsme velké množství přípravných zápasů, ať už doma, nebo venku na turnajích. Tyto možnosti jsme se snažili maximálně využít k tomu, abychom v sezoně uspěli. Jinak pokud mám přípravu shrnout stručně, tak plusy bych viděl v postupném zlepšování výkonů a výsledků. Ve zřejmé vůli hráčů pracovat tvrdě jak v tréninku, tak v zápasech. V touze vyhrát utkání, osobní souboj. Minusy naopak vidím v nízké produktivitě proměňování vyložených gólových příležitostí a v častých vyloučeních.

První sérii přípravných utkání jste si odbyli v Česku, s výjimkou utkání v Olomouci jste hráli výhradně v domácím prostředí. Jak se vám tým jevil v úvodu tohoto období?

Těch utkání doma bylo hodně z toho důvodu, že jsme chtěli dát prostor klukům z juniorky a mladým. Cílem bylo je nechat si v dospělém hokeji co nejvíce zahrát a tím otestovat a ověřit si jejich připravenost na tuto kategorii. I přes výsledky, které nebyly vždy pozitivní – Olomouc, Skalica a jiné, si myslím, že ti kluci ukázali a dali jasně najevo, že by se v dospělém hokeji dříve nebo později neztratili. Myslím tím konkrétně hlavně Pavelku, Pastora, Bartošáka, Řeháka. O to více nás mrzí, že právě tito hráči zvolili cestu kanadské juniorky místo toho, aby zůstali u nás. Dle mého názoru by totiž opravdu dříve nebo později v letošní sezoně uspěli v dospělém hokeji. Ať už extraligovém nebo prvoligovém. Celkově ale byla tato první série hlavně o takovém zautomatizování a získání těch správných hokejových návyků. Bylo to o bruslení, o jednoduchých individuálních věcech – přihrávka, zpracování přihrávky, překvapivá, tvrdá střela, zakončení. Ani to tolik ještě v této fázi není o sehranosti pětek, protože ty se často mění.

Následoval prestižní a také i dost kvalitně obsazený Tatranský pohár, na kterém jste získali stříbro. Jak hodnotíte tento turnaj?

Ono to sice stříbro je, ale byl to turnaj na tři utkání a my v něm vyhráli jednou. Nicméně tento pohár měl být v trochu jiném termínu, tedy od středy do soboty. Naším přáním bylo, abychom nehráli tři utkání ve třech dnech. Bohužel právě přesně toto se stalo. Na první zápas, který se hrál od 16 hodin, jsme jeli v 7 hodin ráno, dlouho jsme cestovali a podle toho také první třetina vypadala. Inkasovali jsme čtyři branky, a přestože jsme se herně zlepšili, nevyhráli jsme. Ve druhém utkání jsme se střetli se zástupcem KHL, Lvem. To byl hodně prestižní duel ve skvělé atmosféře, ke které hodně přispěli, a to musím podotknout, naši věrní fanoušci, jejichž podpory jsme si hodně cenili. Velice pozitivně jsme je vnímali. Zápas se Lvem měl veliký náboj a v rámci podmínek a velkého horka, které se odrazilo na kvalitě ledu, to byl jeden z nejkvalitnějších zápasů v přípravě. V utkání se projevili naše určité problémy s produktivitou. My si dokážeme vytvořit šance, ale zakončení není tak efektivní. Přesto jsme vyhráli o gól. Bohužel turnaj byl nalosovaný tak, jak byl. Nás v brzké době poté čekala cesta do Švýcarska, a tak už podle dřívějšího plánu jeli domů před finálovým zápasem někteří hráči. Hráli jsme v improvizované sestavě, například s Karolem Slobodou v útoku. Ale i tak jsme převáděli dobrou hru, bohužel jsme během první poloviny utkání s Kölnem nevyužili dost střeleckých příležitostí, které jsme měli, a ten zápas se pak začal přelévat na stranu soupeře. Náš výkon byl i bez šesti hráčů nejzákladnější sestavy dobrý a prohráli jsme v uvozovkách jen dva tři.

Turné po Švýcarsku vám vyšlo, poradili jste si s Davosem i Langnau a nebýt porážky v Rapperswill, byli jste stoprocentně úspěšní...

Z celkového pohledu musím říct, že podmínky, jak tréninkové, tak zápasové, byly ve Švýcarsku velice dobré. V prvním utkání jsme potkali Davos, což je podle mého názoru nejsilnější švýcarský soupeř. Bylo to velice kvalitní a možná na nás byli rozhodčí trochu přísnější a my tak měli dost vyloučení. Každopádně kluci to zvládli, ustáli oslabení. Podařilo se nám i vyhrát, což samozřejmě potěší. Ve druhém zápase jsme se střetli s Langnau. Ze začátku to byla jednoznačná hra, mnoho šancí, mohli jsme utéct o tři až čtyři góly. Bohužel horší produktivita nám to nedovolila. Ten jednoznačný začátek se nám navíc trochu jakoby přelil v nějaké podcenění v další části hry a všichni jsme na vlastní kůži poznali, že to je špatně. To si nikdo nemůže dovolit. Hrát se musí celých šedesát minut pod plnou koncentrací. Po dvou třetinách byl stav tři tři. Pak jsme se dokázali nastartovat a vyhrát, ale cennost tohoto utkání byla v poznání, že nelze nic podcenit. I když to vypadá, že jsme lepší, nikdy se ten soupeř neporazí sám, koncentraci ztratit nesmíme. Do Rapperswill jsme trochu cestovali a zase se myslím projevil fakt, že jsme hráli třetí zápas ve třech dnech, oproti soupeři, který takový program neměl. Polovinu zápasu byl hra vyrovnaná, ale pak se projevilo více fyzických sil na straně soupeře a ten nás přetlačil 5:2.

Závěr přípravy obstaral turnaj v Záhřebu, kde jste ani jednou neprohráli. Jak z vašeho pohledu vypadala tato soutěž?

Domácí Medveščak hraje EBEL soutěž a mnoho lidí ji nezná a na základě toho může někdo usuzovat, že úroveň bude nízko. Ovšem my jsme nastoupili proti týmu, na který v přípravě přišlo přes tři tisíce diváků, a soupeř si byl vědom toho, že nemůže hrát vyrovnanou partii. Nám se povedlo dát během jednoho střídání první minuty dva góly, ale pak už jsme nedali nic. Zagreb dobře bránil, i když jsme jej přestříleli, přehráli, produktivita nám udělala velké problémy. Další dva zápasy byly taktéž velice kvalitní. Jestliže první duel byl o zdolávání obrany, tak ty další dva byly otevřenější. Výsledek s Mnichovem 2:1 sice o tom možná nevypovídá, ale v tomto zápase se vytáhli především brankáři. Poslední utkání, byť v něm padlo hodně gólů, nebylo žádnou divočinou. Na tolika brankách se podepsalo hodně přesilových her a oslabení. Oba týmy byly produktivní a dokázaly zakončovat nejen standardní nacvičené situace, ale i jiné. Co se týká naší produktivity v tomto zápase, tak si myslím, že jsme na tom byli dobře.

Během přípravy jste odehráli patnáct zápasů a celkem dost jste cestovali. Bylo to takto cíleně naplánované, aby si tým zvykl nejen na zápasové tempo, ale i na utkání v rychlém sledu po sobě v kombinaci s cestováním?

Příprava se začala plánovat prakticky pár dní po skončení finále minulé sezony. Už tehdy bylo jasné, že se nebude hrát Tipsport Cup a vzhledem k tomu, že část extraligy se měla zúčastnit European Trophy, do které jsme nebyly přizváni a ani jsme o ní v podstatě nevěděli, bylo hledání dobrých soupeřů pro přípravu dost složité. Nám se loni osvědčil model dvou turnajů, který jsme chtěli zopakovat. To znamená, že jsme chtěli jet do Košic a do Švýcarska. Termínově to vypadalo, že bychom stihli i Tatranský pohár. Jenže Košice nebyly schopné dát včas dohromady obsazení turnaje a my jsme nechtěli jít do rizika, že bychom pak hráli s ne tak kvalitními soupeři, jako bychom si představovali. Takže jsme zvolili Švýcarsko, Tatranský pohár a při absenci Tipsport Cupu jsme zvolili možnost turnaje v Záhřebu. Rozhodně to nebylo nic cíleného, dávat zápasy v rychlém sledu po sobě a ještě s dalekými přesuny. Prostě to tak vyplynulo z možností, ale jsme rádi, že nám to takto vyšlo, protože víme, že pro klub to rozhodně není bez nákladů.

Tým během léta nedoznal velmi výrazných změn, ovšem k nějakým hráčským přesunům došlo. Mohl byste odchody a příchody zhodnotit z vlastního pohledu?

Možná nedoznal změn, co do počtu, tak jako loni, ale přece jen nám odešli kvalitní hráči v podobě Rudy Huny, Petra Vrány a také Michala Barinky, který loni odehrál velkou část sezony. Odešla nám velká kvalita. Z dvou nejproduktivnějších útoků nám odešli dva hráči. Tyhle odchody jsou podle mě hodně výrazné. Podle možností, které byly, jsme přivedli hráče, kteří podle našeho názoru jsou dobrou volbou pro Vítkovice. Já vždycky říkám, že nikdo se nedá nahradit. Jsou to jiní hráči ve všech směrech. Nikdy bych si nedovolil hodnotit, jestli odešli lepší hráči, nebo horší hráči. Prostě každý je jiný. Samozřejmě podle jejich stylů víme, že hra v těch pětkách bude o něco jiná. V každém případě jsme ale rádi, že jsme mohli přivést tyto hráče.

Během minulé sezony jste si hodně zakládali na soudržnosti týmu a výborné partě. Jak do této „vítkovické rodiny“ zapadli nový hráči – Karol Sloboda, Tomáš Kudělka?

Já bych kromě Karola Slobody a Tomáše Kudělky počítal za nové hráče i Tomáše Káňu, Juraje Štefanku a Adama Sedláka. Oni sice možná znají prostředí, do kterého šli, ale to není vše. Prostředí je jen část toho všeho. Důležitý je kolektiv lidí, ne prostředí, do kterého hráč přichází. Je to tedy pět nových hráčů. My se vždy snažíme hledět i na lidskou stránku hráče. Ne jenom na to, co dokáže na ledě, ale také na to, jaké má charakterové a morální vlastnosti. Ten tým lidí je stále živoucí organismus, který se mění a každá změna se na něm nějak podepíše. Samozřejmě tihle noví kluci přišli s pokorou a s respektem k tomu, co ten kolektiv v minulé sezoně dokázal a já myslím, že začlenění proběhlo bez problémů. Všichni jsou to pracovití kluci, charakterově dobří a bezproblémoví lidé.

Jak je na tom mužstvo po zdravotní stránce prakticky v předvečer začátku nového extraligového ročníku?

Dlouhodobě zraněného v této chvíli nemáme. Tak, jak to bývá, vždy se přihodí nějaká menší zranění. Ano, Vláďa Svačina nějakou dobu nehrál, když se táhlo doléčování jeho zranění z února. Teď ale víme, že to vypadá, že bude v pořádku. Stejně tak Marek Malík, který sice neabsolvoval turnaj v Záhřebu, ale teď je ve fázi doléčování. Nově přibyli na marodku Honza Káňa a Roman Szturc. Káňa padl v zápase se Zlínem do střely. V době, kdy děláme tento rozhovor (čtvrtek) tam určitý problém je, ale je to spíše rázu velké bolesti, nikoli mechanického nějaké zranění – fraktury, či natržení, naštípnutí. Roman Szturc má problém se zády, má tam něco zablokováno, každý den je v péči fyzioterapeutů. Možná sice třeba nenastoupí v neděli v Plzni, ale nemělo by to být něco, co by se mělo táhnout dlouhodobě.

Páteční první kolo bylo odloženo. Je to podle vás logický krok? Je pro vás začátek ligy v Plzni výhodou či nevýhodou oproti původnímu plánu úvodu před domácím publikem proti Pardubicím?

Odložení pátečního kola je pro mě přirozeným krokem, nikoli otázkou logiky. V den pohřbu Jana Marka je podle mě přirozené a správné, že se první kolo nebude hrát. A jestli je start v Plzni výhodou či nevýhodou oproti začátku doma s Pardubicemi, to asi nedokážu zhodnotit. Nedá se říct, že to je výhoda či nevýhoda. Bereme to tak, jak to je.

Na oficiální tiskové konferenci klubu už zazněly jisté plány do sezony, přesto, jakým směrem se ubírají vaše pohledy? S jakými ambicemi či cíly stojíte na prahu nové extraligové sezony?

Ze strany vedení jsou ty cíle nastaveny jasně. Prvotní je postup do play off. Jestli si někdo myslí, že po dvou finále po sobě je postup do vyřazovacích bojů něčím jasným, tak je to špatně. Proti vám stojí třináct soupeřů se stejným cílem. Všichni se celé léto stejně tvrdě připravovali na sezonu a dělali všechno možné pro to, aby uspěli. Postup do play off není pro Vítkovice žádný malý cíl. Nikdy to nebudeme měnit, přístup a filozofie zůstává stejná. Po dvaapadesáti kolech se udělá tabulka a o umístění může rozhodovat jeden vzájemný zápas, skóre, jeden gól! Proto pořád zdůrazňujeme, že každý zápas je klíčový. Boj o play off začíná prvním zápasem sezony. Při souhře nějakých okolností může být podstatný opravdu každý gól, každá využitá šance. Opravdu je třeba v lize hrát od první minuty prvního kola do poslední minuty dvaapadesátého kola. Jedině tento přístup nás může přivést k tomu, že si po základní části řekneme: „Skončili jsme tam, kde jsme skončili. Makali jsme, jezdili jsme po zadku v každém zápase a víc jsme už udělat nemohli.“ Toto musí být v každém utkání naše základní filozofie a až pak k tomu přichází nějaká taktika. Tak to prostě bude i v sezoně.

Počet návštěv: 1717, Vydáno: 15.09.2011