Martin Prusek ukončil hráčskou kariéru, ve Vítkovicích bude trénovat brankáře

Ve druhé polovině 90. let byl v Ostravě jeho podpis ceněn snad nejvíce. Skoro přes noc se stal hvězdou extraligového týmu Vítkovic. Brankář Martin Prusek, mistr světa a vicemistr extraligy se rozhodl ukončit hráčskou kariéru. Ve Vítkovicích ale zůstává, bude pomáhat svým nástupcům jak trenér gólmanů.

Martine, znenadání jste se rozhodl ukončit hráčskou kariéru, co vás vedlo k takovému rozhodnutí?

Probírali jsme všechny okolnosti tady ve Vítkovicích už dříve. V týmu jsme byli tři gólmani, kteří mají svou kvalitu a také samozřejmě chtějí hrát. Já jsem nechtěl odcházet nikam pryč, chtěl jsem zůstat doma ve Vítkovicích, ale za daného stavu by to nebylo jednoduché. To znamená, že jsme se bavili co a jak dál a přišla nabídka na místo trenéra brankářů, kterou jsem s velkou radostí přijal.

Znamená to tedy, že od nové sezony máte novou, trenérskou funkci?

Je to tak. Hráčská kariéra je za mnou a přede mnou nová etapa mého hokejového života. Moc si přeju, aby se mi i v této pozici dařilo a byl bych klubu a mužstvu prospěšný.

Ve vrcholovém hokeji jste působil přes šestnáct let a byl jste ve své kariéře hodně úspěšný. Rozhodování o definitivním konci jistě nebylo jednoduché ani příjemné...

Samozřejmě, že ne. Hodně jsem o tom přemýšlel. Vždyť jsem v životě dělal jen hokej a člověk je zvyklý na nějaký režim, který najednou skončí a přijde něco úplně jiného. Jenže je potřeba se na to podívat i tak, že dříve nebo později to čeká každého. Hrát se nedá do nekonečna a někdy to rozhodnutí skončit přijít muselo. U mě to přišlo teď, co se dá dělat.

Hokej jste aktivně hrál skoro devětadvacet let, mohl byste shrnout základní mezníky a nejdůležitější momenty vaší kariéry?

Už vůbec to, že jsem se dostal do branky a jakým způsobem jsem se tam dostal. Bylo to jednoduché, díky náhodě. V přípravce jsem měl zlomenou hůl, hráli jsme hokej, takže mě postavili do brány a já už tam zůstal. Přitom být gólmanem jsem původně určitě nechtěl, ale zalíbilo se mi to. Určitě dál bylo důležité, že jsem v žácích trefil na skvělé trenéry, hlavně na pana Duhana, který mě nastartoval. Díky němu jsem dostal obrovskou chuť do toho. Další klíčovou věcí byl přechod do Vítkovic. Samozřejmě vždy ta kariéra i život samotný je nejen o tom, být dobře připraven, ale taky být v pravý čas na správném místě a mít i štěstí. V tom jsem měl štěstí taky na trenéra, kdy si mě pan Stránský vzal do juniorky a pak sám přecházel k mužům a vzal mě tam s sebou. To jsou stěžejní body začátku mé kariéry.

Potom následovalo úspěšné období ve Vítkovicích a strmý vzestup nahoru korunovaný titulem mistra světa...

To ano. Pak to pokračovalo. Dostal jsem se do áčka a prakticky okamžitě jsem chytal. V dalším roce přišlo finále se Vsetínem a stříbrná medaile. Té si hodně vážím, bylo to nejvíc, co jsem v extralize dosáhl. Toho druhého místa z roku 1997 si možná cením více, než zlaté medaile z mistrovství světa, nebo minimálně to stavím na stejnou příčku. Na tom mistrovství jsem nechytal, a tedy můj podíl na titulu byl minimální, zatímco tady jsem to odchytal skoro celé, prošel jsem si celou tou sezonou a víc jsem to prožíval.

V roce 2001 jste pak vyslyšel volání zámoří a šel zkusit štěstí do NHL, jak na toto období vzpomínáte?

NHL. V NHL byla Ottawa jednoznačně tím nejlepším, co mohlo být. Při srovnání s Columbusem je to jasná jednička. V Ottawě bylo vše výborné, organizace, mužstvo, nálada. V té době jsem si to tam hodně užíval. A taky jsem měl štěstí, v podstatě hned po roce na farmě jsem začal chytat NHL a to se nepodaří taky hned každému. Velice hezky se mi na toto období vzpomíná.

Profesionální kariéru jste pověsil na hřebík stylově, svým druhým extraligovým stříbrem. Budete se nyní věnovat chytání alespoň ve volném čase? Řada bývalých hokejistů stále hraje nižší okresní a městské soutěže pro svou vlastní zábavu.

Zatím říkám ne. Už se mě někteří kluci ptali, jestli nechci jít do nějaké nižší soutěže opravdu jen pro zábavu, ale já si řekl, že ne. Pro mě to bylo: buď extraliga, nebo nic. Uvidím časem, ale zatím o tom neuvažuju.

Jak se sžíváte s rolí trenéra brankářů?

Hlavně pozoruju, pozoruju trenéry, co dělají, jak hráčům vysvětlují dané úkony a tak. Je to velká změna. Člověk si to jako hráč neuvědomuje, ale když pak přejde na ten druhý břeh, jak se říká, tak pozná, že to je těžké. Je to o tom dobře se připravit na trénink, připravit si vše, jak to bude vypadat, co těm hráčům říct, na co se zaměřit. Je to spousta práce.

Kontaktoval jste nějaké další trenéry brankářů, konzultoval jste nějaké věci třeba s trenérem Krawczinským, který vás vedl v době, kdy jste byl hráč?

Abych pravdu řekl, zatím ne. Bylo to hodně narychlo a zatím netrénuju tak dlouho, abych to vůbec stihl, vždyť na ledě jsme od pondělí. Ale už jsem mluvil alespoň s trenérem brankářů z Rigy. S tím jsme se bavili co dělat, jak postupovat, ale bylo to spíš informativně.

Přijetí do trenérského týmu ve Vítkovicích asi nepoznamenaly žádné problémy, že?

To vůbec ne. Všichni se známe, ať už z loňska nebo taky z minulosti. Když jsem začínal, chytal jsem ve Frýdku-Místku, tehdy tam Mojmír Trličík trénoval a Zdeněk Moták ještě hrál a byl kapitánem. Známe se a nebyl sebemenší problém.

A jak vás přijali vaši svěřenci?

Samozřejmě bez špičkování se to neobešlo (smích). Všichni si musíme zvyknout, že jsem najednou v jiné pozici a nejsem v hráčské šatně, ale trenérské. Ale myslím, že není žádný problém. Zatím mě poslouchají (smích).

Martin Prusek

Narozen 11. prosince 1975 v Ostravě

Martin Prusek začínal s hokejem v první třídě v tehdejších Hutních Montážích Ostrava, pozdější HK Poruba, kde působil do juniorského věku. Poté přestoupil do Vítkovic. Po roce stráveném v juniorském týmu se stal druhým a následně i prvním brankářem A-mužstva HC Vítkovice. V sezoně 1996/1997 odchytal 58 utkání, v základní části 49. Byl jedním z hlavních pilířů mužstva, které postoupilo až do finále extraligy a zasloužil se o zisk stříbrných medailí. V roce 1997 se také účastnil mistrovství světa, kde Česká republika vybojovala bronz. Další dvě medaile za třetí místo si na krk pověsil v roce 1998, nejprve v extralize s Vítkovicemi a pak i na MS. V sezoně 1999 se jako třetí brankář české reprezentace stal mistrem světa. Ve Vítkovicích však musel společně s Jiřím Trvajem zachraňovat extraligovou příslušnost. Po následném třetím místě v sezoně 2000/2001 se rozhodl pro odchod do zámoří. Hned v prvním roce si zahrál NHL v dresu Ottawy Senators, valnou část sezony 2001/2002 však strávil v AHL, kde byl vyhlášen nejlepším brankářem soutěže a zařazen do oficiální All Star týmu sezonního ročníku. Od roku 2002 už čím dál častěji hrál NHL, nejvíce v sezoně 2003/2004, kdy odchytal 29 zápasů s průměrem 2,12 a úspěšností 91,7%.

Výluka v NHL jej vrátila zpátky do Vítkovic, kde však chytal jen do prosince a později přestoupil do Znojma. V sezoně 2005/2006 se vrátil opět do zámoří, do celku Columbus Blue Jackets, většinu roku ale odchytal v AHL v týmu Syracuse Crunch. V roce 2006 se stěhoval do Ruska, do SKA Petrohrad. Pro sezonu 2007/2008 znovu oblékl dres Vítkovic, ovšem po jejím skončení se znovu přesunul do Ruska, kde hrál za Spartak Moskva, respektive Dinamo Riga. V jediném lotyšském týmu KHL vydržel i pro sezonu 2009/2010 a dařilo se mu. Bohužel na jaře 2010 jej během zápasu postihla nevolnost, kvůli které nedohrál a musel být převezen na testy do nemocnice. Jeho zdravotní stav se zlepšil, ovšem nebyl zcela dokonalý. Pro sezonu 2010/2011 se tentokrát už naposledy vrátil do Vítkovic, jenže komplexní vyšetření odhalilo prodělaný zánět srdečního svalu. Převážnou většinu léta a úvodu sezony tak Martin Prusek věnoval doléčení problému a pomalým návratem do tréninkového procesu. 5. ledna 2011 se vrátil v dresu prvoligové Olomouce na soutěžní led. Obnovená premiéra v extralize ve vítkovickém dresu na sebe také nenechala dlouho čekat. Do konce základní části stihl odehrát ještě dvě utkání. Bohužel se přidaly další zdravotní problémy, což v kombinaci se skvělou formou brankářské jedničky Vítkovic, Romana Málka, nedávalo příliš naděje na návrat do extraligové branky. I tak si ale Martin Prusek mohl na krk pověsit stříbrnou medaili pro vicemistra extraligy. Přípravu na sezonu 2011/2012 nastoupil, v jejím průběhu se ale rozhodl ukončit kariéru a kývnout na nabídku HC VÍTKOVICE STEEL, kde se stal novým trenérem brankářů.

Hráčská kariéra

Post: brankář
Draft: 1999, Ottawa Senators, celkově 164.
Odchovanec: Hutní Montáže Ostrava (dnes HC RT TORAX Poruba)
Hráčská působiště: Hutní Montáže/Poruba (1981 – 1994), Ottawa Senators (NHL, 2001 – 2004), Columbus Blue Jackets (NHL, 2005/2006), Grand Rapids (AHL, 2001/2002), Binghamton (AHL, 2002/2003), Syracuse (AHL, 2005/2006), Znojmo (2004/2005), SKA Petrohrad (Rus., 2006/2007), Spartak Moskva (KHL, 2008/2009), Dinamo Riga (KHL, 2008 – 2010).
HC VÍTKOVICE STEEL: 1994 – 2001, 2004/2005, 2007/2008, 2010/2011.
Největší úspěchy: Mistr světa 1999, vicemistr extraligy 1997 a 2011, bronzový medailista na MS 1997 a MS 1999, bronzový medailista extraligy 1998 a 2001. AHL – brankář s nejnižším průměrem obdržených branek – 2001/2002, člen AHL All Star Team 2001/2002.
Počet zápasů v NHL: 58 (57 v základní části, 1 v play off)
Počet zápasů v extralize: 360 (323 v základní části, 31 v play off, 4 v baráži a 2 v play out).

Počet návštěv: 3883, Vydáno: 27.07.2011