Jan Káňa sice čeká na první branku, ale nervózní není

Jan Káňa v minulé sezoně nastřílel dvacet gólů a získal trofej pro nováčka roku. Letos zatím na první trefu stále čeká, ale fanoušky jeho hra pořád baví. Ze sedaček je zvedl třeba ukázkový bodyček na Martina Látala v utkání s Kladnem.

V první třetině nedělního zápasu s Kladnem jsi poslal na led Martina Látala. Takový bodyček se už často na českých kluzištích nevidí, počíhal sis na něj?

Skočil jsem ze střídačky, najel jsem si na červenou a viděl jsem, že Látoš dostal puk. Byl sám na dva beky a snažil se nějak prokličkovat. Dal hlavu dolů a já si na něj počkal. Bohužel asi špatně dopadl, protože se mi nezdálo, že bych ho trefil na koleno.

Říkal ti k tomu zákroku něco?

Ne. Ještě jsme se nebavili. Ale určitě se s ním spojím, abych zjistil, jak se cítí. Vždyť jsem s ním byl rok v Kanadě, hráli jsme spolu v quebecké juniorské soutěži. A bylo by mi líto, kdyby se mu něco stalo.

Bereš takové zákroky jako způsob dostat se do hry? Přece jen stále čekáš na první gól a loni jsi jich dal dvacet...

Mám rád tvrdou hru a kontakty vyhledávám. Tímhle způsobem se člověk nabudí a dostane do hry. Je to prostě způsob, jakým hraji. Divákům se ten bodyček asi musel líbit. Škoda jen toho zranění Martina. To je taková chybička, která se neměla stát. Byl to pěkný zákrok, který se vidí třeba i v NHL a k hokeji patří.

Rány nejen dáváš, ale i dostáváš. I když třeba proti Kladnu jsi dostal ránu od spoluhráčů. V poslední třetině tě jeden z beků nechtěně trefil do hlavy...

Ale to nic nebylo. Viděl jsem to a stačil jsem trošku uhnout. Takže mě to trefilo jen shora do helmy. Ani jsem to necítil. Navíc ani Markovi Malíkovi ta střela nesedla, takže to nebyla ani taková rána, jaké on obyčejně dává.

V přípravě jsi nedal žádný gól, v sezoně zatím taky čekáš. Jak se cítíš?

Nejsem z toho nervózní. Je začátek sezony a stále ještě se hledáme. Musíme si na sebe zvyknout a půjde to. I to k hokeji patří. Jednou je člověk nahoře a jednou dole. Já jsem zatím dole, ale věřím, že se zvednu. Výkony všech kluků jdou nahoru a nechtěl bych být výjimkou.

Bratr Tomáš už má svůj premiérový zápis za sebou, nešpičkuje tě v tomto směru?

Tak trochu mě pošťuchuje. Ale my se oba pořád pošťuchujeme. Sedíme spolu v šatně vedle sebe a máme to těžké. Máme totiž i stejnou přezdívku, a když na nás kluci volají, otočíme se oba.

Počet návštěv: 1742, Vydáno: 26.09.2011